Nejprve to vypadalo, že vše proběhne podle plánu, až dokud se to skutečně nezačalo.

Psal se rok 2016, byl pátek 10. 6.  a moje Verunka mi říká, že pan doktor na pravidelné prohlídce říkal, že to vypadá, že Matěj ještě cca týden v bříšku zůstane. Tedy předběžný termín 20. 6. bude přesný. V pátek večer jsme šli na návštěvu k sousedům, kde se rozjelo téma porod.

Moje Verča se ptá ostatních žen, jestli pozná, že bude rodit.

Oni říkají: "Veru, až začneš rodit, tak to určitě poznáš a smáli se."

Večer byl pohodový a Veronika mi říká: Pavle, už by si to Prosecco neměl tolik pít, co když to přijde!

Natož já odpověděl: "pan doktor říkal, že Matěj ještě týden v bříšku vydrží" a nalil jsem si další pohárek.

Když jsme cca před půlnocí přišli domů, tak mi Veru říká, že má nějaké divné tlaky do bříška. Já na to, že se Matěj asi v posledních dnech rychleji vyvíjí a je to od toho. Udělali jsme pravidelnou očistu a šli spát. Po cca hodině spánku mě Veronika budí, že v moči našla krev a já říkám: "je to tady, Matěj chce na svět!"  A nám historicky první porod začíná.

Začali jsme měřit stahy – zatím to bylo cca po 8 minutách. Nelenil jsem, zavolal do porodnice, zda mám startovat auto a přijet, ale sestřička mi řekla, že prvorodička musí mít stahy minimálně 2 hodiny po cca 4 až 5 minutách. Trochu jsem uklidnil domácí napjatou atmosféru a šel si zatím lehnout – ale v tom vidím Verču a nechápu...

 

Pokračování příště ;)