Ten pocit, že se při příštím nadskočení auta už opravdu počůrám.

 

Dneska mi to příjde neuvěřitelné, ale živě si pamatuju, jak jsem před každým příčným prahem zatínala zuby a modlila se, abych se nepočůrala :-) Martin se mnou jezdil opravdu jako s princeznou na hrášku a přes prahy jsme jeli krokem, stejně jako jsme objížděli výmoly a kanály. Miminko bylo už hodně nízko :-)