Jak je to s váma?

Než jsem šla na mateřskou, měla jsem hodně pestrý pracovní i soukromý život. S manželem jsme málokdy o víkendu zůstávali doma, do práce jsem chodila ráda a užívala si překonávání dennodenních překážek. Na Marečka jsem se samozřejmě moc těšila a na jeho první vykřiknutí nikdy nezapomenu. Když mu bylo asi 5 týdnů, opadly první návaly hormonů štěstí. Mareček začal opravdu hodně plakat a já začala být extrémně unavená. A jednou ráno, když jsem doufala, že Mareček přestane plakat a ještě na půl hodinky usne, jsem si uvědomila hroznou věc: „Mě to maminkování asi nebaví tak, jak by mělo!“

Pořád to samé dokola

Tříhodinové intervaly, neustálé kojení, přebalování, nošení a snažení se utišit Marečka. Nechápala jsem, větu: „Hlavně si to užívej. Ani se nenadechneš a bude mu rok.“ A já nechápala, co si na tom mám užívat a těšila se na to, až bude trochu starší. S těmito myšlenkami se mi v hlavě ale rozhostil obrovský pocit viny! Co jsem to za matku, že si to neužívám, tak jak mi všichni říkají??? Vždyť máme obrovské štěstí - zdravého krásného Marečka - a já si dovolím myslet na to, že mě to nebaví? Styděla jsem se sama před sebou, a o to víc před manželem, kterému jsem o tomhle pocitu dlouho neřekla. Až jednou jsem se bavila s kamarádkou, která sama začala mluvit o tom, že první měsíce jsou opravdu těžké a pro spoustu maminek jsou opravdu nenaplňující. A je to tak.

Svěřila jsem se a hrozně se mi ulevilo

Pokud má nějaká maminka podobný pocit, měla by vědět, že v tom opravdu není sama. Mně pomohlo to říct manželovi a kamarádce a hrozně se mi ulevilo. Musela jsem si uvědomit, že mateřstvím nekončí všechno, co jsem do téhle doby měla ráda. Prostě jenom do toho světa, který jsem prožívala předtím, přibyla jedna milá drahá osůbka. A čím dál tím víc věcí budeme prožívat společně. Obohacuje můj život. Opravdu se těším, až mu postupně ukážu všechno, co máme s manželem rádi, kam rádi jezdíme a kdo jsou naši kamarádi.

Jsme super mámy!

Takže maminky, které máte podobné pocity, věřte, že je to normální a mně to odeznělo potom, co se na mě ten špunt začal usmívat. A maminky, které jste naplněné svým broučkem od prvního okamžiku, nezatracujte ty, které to mají jinak. Jsme taky super mámy :-)